Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

bosahlava 

bosahlava
149 alb 37788 zobrazení 54 fanoušků 18 komentářů

reklama

103 fotek, duben 2008, 223 zobrazení, 1 komentář | cestování
v první části velkého tripu po Jižní Americe jsme jeli do přímořského NP Pan de Azúcar, kde jsme poprvé objevili drsnou krásu pouštních hor. Následoval přejezd busem do městečka San Pedro de Atacama, odkud jsme podnikli výlet do nejvýše položeného geotermálního pole na světě - El Tatio a pak jsme užasli nad bizarní architekturou Měsíčního údolí (Valle de Luna).
Peru 2008  0
144 fotek, jaro 2008, 174 zobrazení, přidat komentář | cestování
Velmi zdařilá a asi největší akce roku nás zavedla do Země Inků - Peru. Poněkud složitěji jsme se přesunuli z Vídně přes Madrid a Amsterdam do Limy, odkud jsme v rámci úspory času přeletěli do Cuzca. Po pivní aklimatizaci vyrážíme na všechny dostupné památky v okolí (Tambu Machay, Sacsayhuaman). Následuje přesun do vesnice Mallepata a pětidenní přechod po stezce Salcantay Trek (nejvyšší bod 4600 m). Cílem treku je městečko Aqua Caliente, odkud se pak vydáváme na jednodenní výlet do magického Machu Picchu. Značně předraženým vlakem přejíždíme Posvátným údolím do Ollaytatambo a taxíky zpět do Cuzca. Následuje noční přejezd na jih do města Arequipa. kde nacházíme skvělého Fernandeze, který nám ihned organizuje terenní pod vozy pod sopku Chachani. Ovšem ještě než dojde k výpravě na tuto šestitisícovou sopku, vyražíme do městečka Chivay, které je výchozím místem do impozantního kaňonu Colca. Najímáme si mikrobus a hned zrána vyrážíme do tohoto druhého nejhlubšího kaňonu na světě. Nádherné počasí, na slavném Cruz de Condore skutečně létají hejna kondorů jako o život. Následuje návrat do Arequipy (nocleh u Fernandeze) a druhý den vyjíždíme auty až do výše 5000 m. Výškový tábor pak zakládáme v 5400 m a následujícího dne dva z nás dosahují 6076 m vysoké Chachani (ostatní končí z nejrůznějších důvodů v cca 5850 m). Následuje veselý večírek spojený s vařbou kokaguláše v Arequipě. Noční přejezd busem nás zavádí k ostrovům Ballestas v Pacifiku, kde pozorujeme tisíce ptáků, tuleně, lvouny a jinou mořskou havěť. Přes Limu se pak přesouváme do hor Cordillera Blanca, kde přecházíme po trase Santa Cruz Trek kolem ohromující hory Alpamayo. Zde nás také zastihuje jeden jediný humusoidní den, bohužel právě v okamžiku vyvrcholení celého treku v sedle Union (4760 m). Vracíme se do Carazu a vykonáváme několik kratších, ale velmi zajímavých výletů (Laguna Paron, Cordillera Negra a její obří bromélie puya raimondi, cesta pod Huascaran, mirador nad Huarazem). Dokonale nasyceni krásami Bílých Kordilér se na poslední dva dny přesouváme do Limy, odkud pak odlétáme domů. Počasí dokonalé, parta skvělá (celkem 14 těl).
42 fotek, srpen 2007, 136 zobrazení, přidat komentář | cestování
Cílem početně skromné výpravy (9 těl, 2 osobní auta) byly hory švýcarského Enngadinu. první den jsme nádherným okruhem prošli pod horou Piz Ott (vrchol nedobyt z časových důvodů). Pak jsme se přesunuli do sedla Maloja, kde jsme vystoupili k jezeru Lunghin. Zcela přesně podle předpovědi se pokazilo počasí a tak prcháme na jih, konkrétně do blízkého údolí Val Bregaglia. Skvělý base camp nacházíme v kempu v obci Vicosoprano. Před deštěm utíkáme do švýcarským Postbusem do italského šarmantního města Chiavenna, kde drsně kvasíme na slunci. Další, opět nijak úchvatný den, využíváme k přechodu krásně vedené stezky Via Panoramica s konečnou v půvabné osadě Soglio. Azzuro následujícího dne nás vyhání do údolí Bondasca v pohoří Bergell. Zde děláme velký okruh mezi chatami Sciora a Sasc Fura. Nádherné výhledy na monumenty Badille a Cengallo. Slibované pěkné počasí se však dále nekoná a tak na závěr vystupujume ze sedla Maloja do výše 2700 m na hranici s Itálií. celkem spíše pohodový a kvasící trip.
46 fotek, léto 2008, 114 zobrazení, přidat komentář | cestování
Z nepovedeného výletu na Ararat jsme udělai povedenou expedici do hor východního Turecka - Kačkar Daglari. Letěli jsme z Bratislavy do Istanbulu, kde jsme se ihned z asijského "otogaru" (autobusáku) přesunuli luxusním busem do Ankary (první "efesy"). Odpoledne pak pokračujeme dálkovým spojem do Trabzonu na černomořském pobřeží. několika navazujícími spoji se pak přesouváme do vesnice Ayder na úpatí Kačkarských hor. Stopem (pěšky) do osady Kavrun a nastupujeme na sedmidenní trek přes tyto nádherné žulové hory. Výborné tábořiště u jezer, skoro každý den odpoledne bouře (jedna skutečně vydatná), vše pak vrcholí výstupem na nejvyšší krtinec pohoří - Kačkar Dag (3937 m) v nádherném, možná snad nejlepčším dni výpravy. Následuje přechod do osady Olungalar a přechod přes 3000 m vysoké sedlo zpět do výchozího bodu (Ayder, opět jedna strašidelně vyhlížející bouře). Přestože v Turecku končí prázdniny a všechny busy jsou na tři dny vyprodány, zajišťujeme 6 míst v minibuse do Istanbulu. Ubytováváme se v příjemném a levném hotelu přímo v centru města a vyrážíme za vůni Orientu (mešity, tržiště, pivnice atd.). Opět eroplánem Sky Europe se přesouváme do Blavy, kde zakončujeme tuto zajímavou asijskou miniexpedici. Celkem 6 těl. Na závěr bych chtěl poděkovat neznámému českému lékaři Vaškovi, který ve skutečně polních podmínkách odborně zašil nepěknou řeznou ránu kamarádce Zdeně.
137 fotek, prosinec 2008, 786 zobrazení, přidat komentář | cestování
Další z "hot" neboli na poslední chvíli vymyšlených akcí nás zavedla na největší z Baleárských ostrovů. Poi příletu jsme se přesunuli busem do obce Calvia, kde jsme nastoupili na trasu GR 221. Spíme porůznu rozhozeni v blízkosti osady Galilea, druhý den již takřka kompletní vystupujeme na dominantní štít Puig de Galatzó. Nocleh v lese u cesty. Další den pokračujeme po stezce, která je však nepochopitelně uzavřena (soukromý majetek) a tak po dramatikém sestupu kaňonem nocujeme u moře. Druhý den se bohužel kazí počasí a následující dva dny vytrvale chčije. Prohlédneme si krásné historické město Soller a spíme v horské chatě Muleta nad mořem. Počasí se naštěstí lepší a tak dorážíme střední část treku. Nejprve přejdeme trasu do obce Deia (horská chata), poslední nádherný den vystupujeme na vrchol Teix, kde nás překvapuje množství sněhu.
59 fotek, 27.12.2008, 184 zobrazení, přidat komentář | cestování
Zatím snad nejlepší akce v rámci cyklu Veselé Vánoční Vrcholy nás přivedla do náruče Královny Beskyd - 1725 m vysoké Babí hory. Polský název Baboa Góra proto, bo jsme na vrchol vystupovali z polské strany, tedy z obce Zawoja. Dole poměrně humusoidně, nahoře neskutečně krásně. Průměrný čas výstupu byl 3 hoďky, ale díky mrazu (odhadem tak -12 st., ve větru dobrých dvacet) jsme se dlouho na vršku nezdrželi.
40 fotek, 10.10.2008, 110 zobrazení, 1 komentář | cestování
Jednodenní výlet, vedoucí po hřebeni Velké Chochuly. Krásný podzimní den plný slunce a pěkných výhledů.
31 fotek, srpen 2007, 246 zobrazení, přidat komentář | cestování
Po mnoha letech opět bulharské hory. Na programu týdenního přechodu pohoří Pirin. Jeli jsme busem spol. Katev (dost dobré, spokojenost) do Sofie, odtud místními busy do Banska a k chatě Vichren. Po ubytování se vydáváme nalehko na nejvyšší vrchol pohoří - 2914 m vysoký Vichren, přidáváme skvostný hřeben Končeto a vrchol Kutelo (2908 m). Další den již s krysama na zádech přecházíme část hlavního hřebene pohoří a končíme u útulny Tevno ezero. Jako bonus vystoupen 2725 m vysoký Momin Dvor. Nerudný chatař způsobuje únik z tohoto místa a tak stanujeme u nedalekých jezer pod severní stěnou impozantní hory Kamenica. Tak se nám ostatně tak zalíbí, že druhého dne stojíme na její špičce (2822 m). Následuje nádherný přechod přes vrchol Zabat (2648 m) do blízkosti chaty Pirin. Zde družná kalba s chataři a tak spíme na louce nedaleko chaty. Následuje sestup do Melniku. Prohlídka Roženského monastiru a žranice v Melniku. Nočním rychlíkem se přesouváme do Sofie, kde je náčelník neznámými zloději zbaven pasu, jízdenek na bus a něco peněz. Vše je však díky rychlému jednání našeho zastupitelství vyřešeno a tak podle grafu odjíždíme domů.
53 fotek, červenec 2008, 238 zobrazení, přidat komentář | cestování
Další z řady z rychlých leteckých výpadů do Alp zavedl naší malou partu (8 těl) do překrásného NP Gran Paradiso v Grajských Alpách. Letěli jsme nejprve do Milána, odtud pak vlakem do Aosty a busem do Lillaz, které se stalo základnou na pět dní horských přechodů a výstupů (Lac de Loie, Col de Hevergnes, bivak Leonesa), jeden den jsme zařadili kulturně poznávací činnost (pevnost Castello de Fenis, Aosta, část výpravy pak vystupuje k bivaku Malvezzi). Následující den natěžko přecházíme po dálkové cestě Alta Via 2 přes sedlo Lauson (3298 m) do údolí Valsaverenche. Drtivou většinou je vystoupeno 4061 m vysoké Gran Paradiso (nebyl jen náčelník a Láďa, kteří již na vrcholu byli 2x). Po celou dobu naprosto jedinečné počasí - azzuro jak hovado.
44 fotek, srpen 2008, 139 zobrazení, přidat komentář
Z nenápadné a pohodové akce se nakonec vyklubal slušný trekový "hardcore". Letěli jsme do Milána, odtud vlakem do švýcarského Locarna. Po nákupu bomb k vařičům pokračujeme busem údolím Val Maggia do jeho úplného závěru - vesnice Fusio. Následuje dvoudenní přechod kolem přehrad Sambuco a Naret do blízkosti chaty Cristalina (nocleh) a kolem přehrady Rabiei pod dominantním ledovcovým hovadem Basodino scházíme do obce San Carlo (pívečko). Trek pak pokračuje nejprve k chatě Piano della Creste a snad nejdrsnějším výšvihem do sedla Crasa (řetězy) dosahujeme báječného tábořiště u stejnojmenného jezera. A opět dolů, tentokrát kolem velkého jezera Crasa scházíme do údolí Calnegia. Nocleh je pak v horní části doliny. Přechodem přes sedlo Biela (2760 m) sestupujeme k chatě Grossalp. Další nocleh (bouře) je v blízkosti osady Cimalmoto. Následuje dlouhý přechod k samoobslužné chatě Arena a další den pak přecházíme přes skvělý výhledový vrchol Pilone (2190 m, Monte Rosa jako na dlani) do údolí Vergeletto (nocleh). Busem do Locarna a vlakem do Milána. Prohlídka centra města a večer eroplánem Sky Europe domů. Výživná akce, nádherné počasí (8 dní azzuro), volné táboření v horách, výborní lidé. Skutečně tak trochu Balkán.
65 fotek, září 2007, 435 zobrazení, 4 komentáře
Hlavní expedice roku se skutečně vyvedla. letěli jsme z Prahy do Petrohradu a odtud jsme měli pokračovat do Irkutska. Bohužel jsme přistáli uprostřed tajgy ve městě Bratsk. Po krítké pauze jsme nakonec odletěli a přistáli v kýžené stanici. Irkutsk je děsná díra a tak po noclehu v hotelu pronajímáme maršrutku a mažeme na mongolské hranice do vesnice Mondy. Díky probíhajícím prověrkám se nepodaří získat povolení vstupu do oblasti Munku Sardyk a tak volíme náhradní program - přechod části pohoří Tunkinské Golce (Sajany). Byl to velmi dobrý tah. Tři dny se plahočíme přes nádherné vybarvené hory do oblasti Šumak. Magické místo se stovkou pramenů, teplou vodou a nádhernou přírodu. Brutálně kvasíme v obsazeném srubu, ládujeme do sebe tuny hub a navazujeme družbu s místními. Počasí se však mění. Déšť se mění ve vydatné sněžení a tak přecházíme za dosti náročných podmínek přes sedlo Šumak (2764 m) do vesnice Nilova Pustyň. Následuje přejezd do „lázní“ Aršan. Procházíme vodopádový okruh a pak místním kostitřasem jedeme k jezeru Bajkal (Sljudjanka). Dalším cílem je pohoří Chamar Daban, kde za pěkné inverze vystupujeme na vrchol Pik Čerského (2090 m). Skutečně družebním vlakem se přesouváme po trati staré Transsibiřské magistrály do letoviska Listvjanka. Pronajímáme škuner a plujeme na skutečný „konec světa“ - vesnice Balšoje Koty. Tento snad bývalý gulag nás vítá zachmuřenými ksichty a nezájmem. Provádíme několik výletů po okolí (nádherný podzim) a na závěr vyrážíme na krásný trek po nově zřízené ekostezce kolem Bajkalu do Listvjanky. Závěrečný večírek na jedné posteli v místní dači spojený s oslavou hned trojích narozenin nemá chybu. Z Irkutska letíme opět poněkud netradičně přes altajské město Barnaul do Petrohradu. Zde máme v rámci přepravy zajištěn nocleh na letištním hotelu a tak kmitáme na prohlídku nádherně osvíceného nočního města. Následuje přelet do Prahy a návrat domů.
42 fotek, podzim 2007, 278 zobrazení, přidat komentář
Blesková a na poslední chvíli vymyšlená akce zavedla celkem 7 těl na Zahradu Atlantiku - portugalský ostrov Madeira. Ihned po příletu si pronajímáme dvě auta, s nimiž objíždíme nejatraktivnější místa jak na pobřeží (až 600 m vysoké útesy, majáky), tak ve vnitrozemí (levady, vodopád Risco atd.). Po příjezdu do hlavního města Funchalu vracíme auta a vyrážíme autobusem do sedla Encumeada, kde se nastupuje na třídenní trek přes madeirské hory. Počasí vynikající a tak první den dosahuje nejvyššího bodu ostrova - Pico Ruivo (1861 m), kde také trávíme magickou noc. Následuje přechod po skvělé vedené stezce na vrchol Pico Areiro (1806 m), odkud sestupujeme do podhůří. Ranním busem pak jedeme na zajímavý pobřežní trek mezi městy Porto da Cruiz a Machico a závěrečný den trávíme na skalnatéma vyprahlém poloostrově San Laurenco. Moc pěkná akce, fantastické a jinde nevídané hory, divoké pobřeží, pohoda.
30 fotek, duben 2008, 194 zobrazení, přidat komentář | cestování
První a tak trochu na poslední chvíli spískaná akce roku zavedla naši 10ti člennou skupinku na přechod východních Pyrenejí. Letěli jsme z Brna do Girony, odtud pak autobusem do hor. Po prvním noclehu za vesnicí Ribes de Freser šlapeme na tábořiště Fontalba (jeden krátký výlet). Druhý den vystupujeme na vrchol Puigmal d´Err (2910 m). Nádherné, ale mrazivé počasí, rozhledy jako prase. Následuje drsný sestup na francouzskou stranu do vesnice Err a přesun turistickým vláčkem Train Jaune a následující luxusním vlakem do stanice Porté-Puymorens (hranice s Andorrou). Před námi je třídenní přechod po sněhem zasypané cestě Tour de Carlit, vedoucí kolem stejnojmenné, takřka třítisícové hory. Počasí excelentní - azurro, huby spálené. Poměrně náročný, či spíše únavný přechod vrcholí dosažením sedla Grave (2426 m) a následuje sestup kolem zcela zamrzlé přehrady Boillouse do civilizace (bar, pivko, nocleh na dobrém bivaku). Další den prší a tak sestupujeme do vesnice Angoustrine. Déšť však po dvou hodinách ustává a tak opět za slunce docházíme do města Puigcerda (nocleh v hostelu). Ranním busem se pak přesunuje do pěkného městečka Olot a pak zpět do Girony. Nocleh na letišti a v 8 ráno odletáme zpět do ČR. Krátká, levná a velmi výživná akce.
32 fotek, červen 2008, 204 zobrazení, přidat komentář
Další z akcí, zaměřených na hory Rumunska, vedla nejprve do vulkanického pohoří Caliman. Po jednodenní přestávce na východním Slovensku (Kojšovská hola) jsme nejprve protrpěli fotbal s Tureckem v penzionu u Pascala, za střídavě oblačného počasí jsme pak přešli celý západní hřeben pohoří. Místy dost brutálně pršelo, v závěru dne však přece jen vylezlo slunce. Po táboru v horách jsme za pěkného počasí vystoupili na nejvyšší vrchol Pietrosul (2100 m), zhlédli jsme šílenou "islandskou" krajinu bývalých sirných dolů Negoiu Romanesc a po nekonečných 14 km po betonové silnici jsme dospěli do výchozího bodu. Následoval dost drsný přejezd do pohoří Ceahlau. Zde humusoidní počasí a tak volíme odpočinkový den den v kempu (chatky). Vyčkávací taktika se vyplatila a tak následujícího krásného dne přecházíme přes celé pohoří. V závěru dne bouře a déšť a tak odjíždíme ve zkrácené variantě domů.
118 fotek, říjen 2008, 192 zobrazení, přidat komentář | cestování
Další velká klubová akce na zavála tentokrát zcela na jih afrického kontinentu. Letěli jsme z Mnichova přes Paříž do Johannesburgu, kde jsem se hned večer po příletu ubytovali v kempu nedaleko letiště. Druhý den mažeme rovnou do města na nádraží a hned prvním busem pokračujeme směr Dračí hory - do městečka Harrismith. Pomocí ochotného vrátného (samozřejmě, že černého jako uhel) se rychle podaří sehnat dodávka, která nás dopraví až k bráně NP Royal Natal. Následuje celodenní výstup spáleným údolím do sedla Sentinel. Následuje nádherný výstup (místy po ocelových žebřících) na náhorní planinu severního Drakensbergu. Nocleh rozbíjíme v sedle Usidi Pass. V noci nás dostihuje snad nejdrsnější bouře v našem životě. Blesky po dobu 4 hodin osvětlují oblohu a šijou to rovnou vedle nás. Dost drsný zážitek. Totálně vyplaveni (ve stanech 15 cm vody) pak následující den sušíme výbavu a za již krásného počasí vyražíme na další den treku. Neskutečné scenerie - skalní srázy a travnaté pláně Horského království Lesotho (kde se většinou pohybujeme). Nocleh u bezejmenné říčky. Další den opět pecka. Strže, skály, jehly, věže se střídají v rytmu takřka vražedném. Stany tentokrát stojí u pramene významné africké řeky Orange. Přichází mlha a tak scházíme drsnou roklinou dolů do údolí. Příjemné zuluuské vesnice, prima lidi. Po noclehu ve vesnici jedeme do městečka Bergville a hned vzápětí do přístavního Durbanu. Zde je na náš vkus poněkud "přečerníno" a tak po koupeli v Indickém oceánu míříme do Port Elizabeth. Cíl je jasný - sloní vrezervaci Addo. A stojí to za to. Velké množství slonů v bezprostřední blízkosti, hned vzápětí lvi a tygři. Dalším nočním spojem jedeme do Kapského Města. Spíme přímo v centru města a poslední dny vyrážíme na drsný přechod Stolové hory (8 hod., krásné počasí) a na Mys Dobré naděje (ještě krásnější počasí, úžasná příroda ...a ty barvy!!!). Nočním spojem přes Amsterdam a Mnichov letíme domů.
122 fotek, červenec 2008, 225 zobrazení, přidat komentář | cestování
Užnevímkolíkatý výlet k nejvyššímu evropskému krtinci proběhl tentokrát s poněkud jinou filozofií. Cílem nebyl kopec samotný, ale trek po okružní trase TMB a výlety v dostřelu Monarchy. Letěli jsme jako vždy do Milána, odtud pohodlně a rychle vlakem d busem do Courmayeru. Hned první trip na hřeben Saxe byl naprosto fantastický. Pak se na dva pokazilo počasí a tak jsme přejeli busem tunelem pod Mont Blancem do Chamonix. Následovalo několik hoodně pěkných túr - k jezeru Lac Blanc, stezkou Sentier Vallot a na ferratový okruh Balcon de Mer de Glace. Tři těla se pokoušela o vrchol Blancu, ale silný vítr (až 130 km/hod, 6 smrťáku za jeden den) jim to znemožnil. Společně jsme se pak vydali na trek přes Švýcarsko do osady Ferret a v blízkosti sedla St. Bernard jsme se přehoupli přes hory zpět do Aosty. Opět eroplánem do chalupy.
85 fotek, červen 2008, 338 zobrazení, přidat komentář | cestování
Další z řady akcí pod názvem Vandr na Východ nás tentokrát zavedla do divokých a liduprázdných oblastí Albánie a Makedonie. Přesun byl tentokrát vlakem (Brno - Bělehrad - Skopje) a byl to velmi příjemný způsob. Ze Skopje jedeme busy a taxíky přes města Debar (MK) a Peshkopi (AL) do vesnice Radomirë, kde startuje nás poněkud bloudivý trek přes "Střechu Albánie" - pohoří Korabi. Počasí je však jako vymalované, hory nádherné a tak nám nějaké to kufrování naprosto nevadí (spíše naopak). Výsledkem je dosažení 2765 m vysokého vrcholu Maja e Korabi a naprosto perfektní přechod ještě dosti zasněžených hor. Po přesunu zpět do Makedonie se z města Tetovo vydáváme do pohoří Šar planina. Opět krásný třídenní trek kulminuje výstupem na nejvyšší krtinec pohoří - Titov Vrh (2747 m) a přechodem úžasného údolí Lešnica se dostáváme zpět do civilizace.
62 fotek, květen 2008, 125 zobrazení, přidat komentář | cestování
Cílem "prodlouženého" víkendu bylo poměrně neznámé, ale atraktivní pohoří Appenzellské Alpy, ležící na východě Švýcarska. Přes poměrně nepříznivou předpověď však vše podle našich představ. Přepravili jsme se busem SA do St. Gallen, odtud pak vlakem do srdce hor. V rámci třídenního treku jsme přešli přes všechny 4 hřebeny, tvořící kostru pohoří. Tábořili jsme kupodivu ve volné přirodě. Vše vyšlo podle grafu až na nepříjemný pád Ládi s šokujícím výsledkem - 5 zlomených žeber.
75 fotek, červen 2008, 166 zobrazení, 1 komentář | cestování
Zažít v Norsku deset po sobě jdoucích slunečních dní se může zdát jako naprostá fantazie, nám se to však v případě této akce povedlo! Letěli jsme z Katovic do Oslo, po prohlídce města jsme se busy spol. Nor-Way expres přesunuli do hor, kde ještě téhož dne táboříme u jezera Tyin. Docela slušně vymyšlený trek pak vedl kolem nádherných hrotů Uranostinden a falketind pod zubatý hřeben Hurrungane. Dalším cílem je pak středisko Leirvassbu (mimo provoz). Následuje překrásná přechod k jezeru Gjende (konečně první pivko) a neméně atrakticní přesun k jezeru Bygdin. Defilé drsných severských krás je skutečně vražedné, stejně jako spalující slunce a množství sněhu. Opět busem, pozdějí eroplánem se přesouváme do Katovic a do domovů.
91 fotek, září 2009, 150 zobrazení, přidat komentář | cestování
Zatím nejdelší souvislý trek v tomto roce (15 dní v jednom zápřahu) zavedl naší početnou skupinu do jednoho z nejkrásnějších koutů Evropy - národního parku Écrins v Dauphinesských Alpách (Francie). Letěli jsem jako vždy do Milána, odtud pak vlakem do Bardonecchie, odkud již po svých pokračujeme do Francie. V první fázi přecházíme masív Grandes Rousses, na slavnou trasu GR 54 se napojujeme v lázních Monetier les Bains. Hned zkraje náš čeká jedna z nejkrásnějších etap vůbec, vedoucí přes sedlo Arsine. Pak se na den zatáhne (klid ve stanu, posezení v hospodě), ale oproti chmurným předpovědím je poměrně slušně a tak přecházíme přesně podle grafu celé pohoří. Cestu ukončujeme ve Vallouise, závěr pak patří masívu Chaberton a přechodu opět k žel. trati v Itálii. Kulturní rozměr akce zachraňuje krátká prohlídka Torína, Milána a Bergama. Sečteno a podtrženo - našlapáno cca 230 km s převýšením takřka 15 000 m.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter